MAJEROVY BRZDOVÉ TABULKY

Literární pásmo sestavené z výroků o Majerovkách a z jednoho playlistu. Veřejně přečteno lidem v Paláci Akropolis 20.11.2001 u příležitosti 15. výročí trvání souboru.


Příjemný večer potom završil kapelník a dvorní textař skupiny Petr Linhart otravným a plytkým monologem.

Vyniká zde zpěvačka Andrea Landovská, jejíž potemnělý a přitom pronikavý hlas je v rámci tuzemské, s prominutím, popmusic zatím nedoceněný.

Petr Linhart je hitmaker, mistr melodie a jeden z mála zdejších opravdových lyrických, spirituálně laděných textařů - používá krásná znělá slova a skládá je do jednoduchých ale výzamotvorných obrazů.

Saxofonista Vít Kahle hraje s notnou dávkou mistrovství rozvážně jak nějaký Seveřan.

A poslední z kvarteta, tentokrát převážně baskytarista, ale jinak též violoncellista a houslista, Antonín Bernard představuje na Rybě ryb spolehlivé ukotvení hudby MBT.

Po čtyřech albech, z nichž každé bylo čímsi jiné, jsou sami sobě měřítkem. A to je to pravé umění.

MBT bych v tomto smyslu přirovnal třeba ke Klíči – jde o kapelu, která si našla svůj rukopis, svůj okruh témat a inspirací, svůj pódiový image a je mu věrna. I když jde o kapely naprosto odlišné jak hudebně, tak asi i typem své skalní posluchačské obce.

Přispěl k tomu i výkon Andrey Landovské, kterou už jsem při živých vystoupeních přece jen občas přistihl v ne zcela hvězdné formě, ale tentokrát jsem si její podmanivý a magický alt vychutnal bez jakéhokoliv kritického komentáře.

To všechno je propojeno tak citlivě, že nemohu nic jiného než chválit.

Majerovy brzdové tabulky se na obrovském pódiu trochu ztrácely, jakmile se spustil jejich typický melancholický zvuk cinkajících strun akustické kytary, saxofonových a klarinetových vyhrávek, bezchybné bezpražcové basy a naléhavého zpěvu, areálem se vznášela příjemná, ale poněkud studená pohoda. Nicméně jsem si při průřezu jejich tvorbou uvědomil víc než jindy, že některé skladby jsou si dost podobné. Velmi příjemným překvapením bylo vystoupení klatovské skupiny Kráva.

Album Ryba ryb na první poslech zaujme zvýrazněným aspektem ženství (dostatečně výmluvné jsou už samotné názvy víc než poloviny skladeb), jako by se ani nechtělo věřit, že autorem všech textů může být „patriarcha“ Petr Linhart.

Možná taky, že podobnou funkci v souboru plní Andrea Landovská, zpěvačka, v hloubce jejíhož oduševnělého projevu pokaždé beznadějně tonu a která pro mě osobně představuje (Lucka Bílá promine) bezkonkurenční „českou slavici“.

Nikdo u nás takovou muziku nedělá.

Průběžné samočinné brzdění, zavedené na ČSD všeobecně i u nákladních vlaků, vyžaduje, aby všem zaměstnancům přicházejícím ve styk s těmito brzdami, stala se ustanovení a předpisy o všech vyskytujících se soustavách tlakových brzd známými.
Z tohoto důvodu sestavil jsem brzdové tabulky a předkládám je k laskavému přijetí.
Tabulky jsou tak sestaveny, aby čtenáři poskytly první okamžitý přehled o všech nejpodstatnějších a nejdůležitějších ustanoveních brzdění a sestavování vlaků.
V dopravních školách usnadní tabulky pp. Cvičným úředníkům občasné poučování.
Tabulky jsou i prakt. příručkou, podle které mohou pp. výpravčí vlaků a vlakvůdci dobře pracovati.
Jest mojí nejlepší snahou povzbuditi, aby tyto základní prvky vědomostí o tlakových brzdách uvedly čtenáře na cestu pro další a širší prohloubení poznatků, kterého jest zapotřebí k rychlému, správnému a bezpečnému výkonu.

Brzdové tabulky byly vlídně přijaty nadřízenými úřady, služebnami i zaměstnanci.
Objednávek se sešlo tolik, že I. náklad nepostačil.

Skupina Majerovy brzdové tabulky, která vydala desku nazvanou Gabréta, tvrdí, že představy a vize vyvolané přirozenou cestou - tedy hudbou a textem - mohou být silnější než drogové halucinace. 

Jestliže ale společně s výše jmenovaným kolegou shodně docházíme k závěru, že taková charakteristika je jen velmi okrajová a možná i trochu zavádějící, pak to tentokrát není ani tak naší neschopností lépe se vyjádřit, ale svědčí to o tom, že zase po delší době máme co do činění s opravdu osobitou a originální kapelou.

Texty nynějších Linhartových písní připomínají oduševnělého turistického průvodce po konkrétních i smyšlených místech.

Není to snad výrazem recenzentovy bezradnosti, když napíšu, že Majerovy brzdové tabulky jsou, navzdory poněkud industriálnímu názvu, jednou z českých stylově nejhůře zařaditelných skupin.

Majerovy brzdové tabulky nejsou jen nezařaditelné. Jsou i velmi, velmi magické.

Věru, že to Petr Linhart a jeho přátelé z kapely s obskurním názvem nedělají recenzentu jednoduché.

Střechu pak celému hudebnímu tvaru dává Andrea Landovská, zpívající zaříkávací melodie podmanivou barvou hlasu, a máme vše, co v hudbě uslyší ten, kdo neumí česky.

Pravděpodobně nutně nabude dojmu, že je to zajímavá muzika zřejmě s nějakými mystickými texty.

A to je právě to obtížné pro mne jako recenzenta a textaře.

To je představa blízká právě irskému naturelu a jeho snu o krásném lidu staré bohyně, který v určitých chvílích a na určitých místech láme přehradu mezi světy a vstupuje sem k nám. Ne nutně škodit, ne nutně prospívat, ale být a sdílet.

Nedovedu si představit, že bych jedinou z těch písní mohl kdy slyšet hrát trampy v brdských lesích, neboť kolem nich bude navždy obcházet nanejvýš Hagen.

Linhart je Tolkien českého folku.

Po letech mu bude možná přičítán podobný význam, jaký je dnes spatřován například v debutu zlínského AG Fleku.

Překvapením pro mne jako hudebního publicistu asi je, jak hotové byly Majerovy Brzdové tabulky už na své prvotině.

Vít Kahle později rozšířil škálu použitých nástrojů o klarinet (pochopitelně, že na něj uměl hrát už v roce 91, jen jim asi barevně ještě nezapadal do koncepce).

Antonín Bernard nahradil v dolním patře baskytaru violoncellem, což je oboje jen dobře.

Andrea Landovská přece jen s lety našla ještě víc magie ve svém hlase, což je skoro neuvěřitelné.

Čtvrtého člena kapely, Tondu Bernarda, sice v první skladbě neuslyšíte, avšak hned v druhé si zahrál nejen na bezpražcovou basu, ale i na housle.

Pokud by se MBT pokoušeli dodat své hudbě jen o špetku více hlubokomyslnosti, změnila by se opravdu jen v samoúčelnou, nejapnou intelektuálštinu.

Přes všechny pokusy o změny nástrojového obsazení, či stylového pojetí není "Ryba ryb" albem nijak výjimečným. Pro první kontakt diváka s MBT může být objevné, ti, kdo mají naposlouchané minulé desky, se budou pravděpodobně místy nudit, u pár skladeb se těžko zbavíme dojmu z jejich jiné funkce než čistě vyplňovací ("Oheň v dubu", "Volá"). Od MBT bych osobně čekal víc, nic to ale nemění na faktu, že pro odreagování se a odpočinek od předvánočních, vánočních a povánočních stresů je Ryba ryb deskou ideální, minimálně grafická podoba alba (dílo právem nejcitovanějších českých designérů - Karla Halouna a Luďka Kubíka) je jak stvořená pro chvíle klidu a meditativního rozjímání.

PRESTAVKA NA TEQUILLU - vyborná


FRENETICKY POTLESK A VYRIKY: BRAVO!!!, HURA!!!, SLAVA TABULKAM!!!!, PROHLEDL JSEM!!!, TO SNAD NENI MOZNE ! OBJEVIL JSEM KNIHU ZIVOTA !!!! NIKDY VICE CESKE SRDCE, STIVELLA A DEDKENDENZ !!!
Gabréta, Kuks, Martina a tma, Chuchle, Luční kostel, Štíty, Sněžný páv, Kluzištěm po skle, Ocún, Hosté v horských lázních
NEUTUCHAJICI POTLESK, DOJATY PLAC DIVEK, DOJATY REV MUZU-pridavek na dobrou noc:
Hradiste s Vezi, 1. tma, Na opacne strane, Kamen v polich
TICHO, TU A TAM ZACHRAPANI ...
A to jsme ještě nezahráli Vyzvánění, Závist, Smečno, Červenou tmu, Kabaret...
případně s citerou Skokem do mlhy, Budu tě čekat, Slavnosti medvědů, Skalní jaro, Vodní hrad...