MAJEROVY BRZDOVÉ TABULKY

Dvanáct (pod)zimních zastavení

Rock & pop 1/2002. Majerovy brzdové tabulky jsou znovu na poznávací přírodovědné výpravě. Z pozdně letních "kruhů v polích" Babího Jana prošly vodu mrtvou i živou, dobu sudou i lichou, propluly Rybou ryb, pozdravily Paní z vln, na počest Černé pastýřky zapálily oheň, zavzpomínaly na Marianne I., již odnesl vítr, s vílou Violettou shrabovaly ocúny a podzimní listí, s Lucií se o prosincovém nočním slunovratu dotkly světla i tmy (Lucie & slunovrat), zjevil se jim i mrazivý přízrak tajemné dívky Elišky (Eliška & vítr), ucítily dech koně, na němž se prohání starověká bohyně Kotys, a cestou narazily na celou řadu dalších pohanských znamení. Na trase je spolehlivě provázelo Slunce s Měsícem a jako vždy především vlastní, neutuchající invence a obrazivost.

MBT, tedy čtveřice Andrea Landovská (zpěv), Petr Linhart (mandola, kytary, citera, zpěv), Vít Kahle (saxofony, klarinet, zpěv) a Antonín Bernard (bezpražcová baskytara, violeoncello, housle) si léty vytvořila jasně rozpoznatelný rukopis s charakteristickou melodikou a osobitou strukturou textů, což z ní učinilo jeden z nejsvébytnějších tuzemských souborů.

Album Ryba ryb na první poslech zaujme zvýrazněným aspektem ženství (dostatečně výmluvné jsou už samotné názvy víc než poloviny skladeb), jako by se ani nechtělo věřit, že autorem všech textů může být „patriarcha" Petr Linhart. Pravda je ovšem taková, že MBT se při svých historických výletech vždy pohybovaly v období předkřesťanské kultury, kde postavení ženy i její symbol nabýval poněkud odlišných a pro kapelu zřejmě mnohem inspirativnějších poloh. Možná taky, že podobnou funkci v souboru plní Andrea Landovská, zpěvačka, v hloubce jejíhož oduševnělého projevu pokaždé beznadějně tonu a která pro mě osobně představuje (Lucka Bílá promine) bezkonkurenční "českou slavici".

Ryba ryb je nevšední hudební slavností, kterou si však mohou dopřát nejen pomazaní a vyvolení - zpřístupněna je všem.

Hodnocení: * * * * * * * *

Leoš Kofroň





Nejzajímavější album roku 2000

AlbumCity.cz.

Skupina nepřešlapuje na místě, ale naopak má stále propracovanější aranže a dokonalý zvuk.

Petr Slabý - AlbumCity.cz

Alternativní pop s krásnými písničkami a ve svižné instrumentaci - jednoduché a složité zároveň.

Ivan Hartman - AlbumCity.cz

Majerovy brzdové tabulky jsou nezaměnitelné

Od prvních taktů alba Ryba ryb skupiny Majerovy brzdové tabulky (MBT) je zřejmé, že se cosi změnilo: doposud navýsost akustický soubor pozval rockující hosty s elektrickými nástroji a bicími. Sound tím do jisté míry zevšedněl, ale co se nestalo: na povrch tak více než kdy jindy vyplynul úžasný, v nejlepším slova smyslu hitový potenciál písní kapelníka Petra Linharta.

Asi to tak má být: jednou možná každý z muzikantů, kteří se tak jako Linhart a spol snaží svou tvorbu činit co nejzvláštnější, pocítí nutkání odpočinout si v obligátnějším, sdělnějším zvuku či formě. Pro srovnání: takovou periodou prochází například Jablkoň, do jisté míry umělečtí souputníci MBT. Jablkoň si přeci také dlouho pěstoval svůj zcela nezaměnitelný styl, až vydal jednu a pak druhou ryze písničkovou desku. Rozdíl mezi ´malou lesní Jablkoní´ (jak se v písničkové verzi nazývá) a MBT je však v tom, že Jablkoň se přiklonila k již zavedenému a probádanému vzorníku písní (tu připomíná toho a tu onoho), kdežto MBT zůstávají ´Linhartovic´. Pouze, řečeno rockovou hantýrkou, trochu své písně přitvrdili.

Instrumentace ale není řešena pouze jako jeden, řekněme měkce rockový proud, a to místy tak svěží a svižný, jako kdyby jej popoháněli snad i U2 z osmdesátých let. Je vrstevnatá a rušná, připomíná koláž složenou z různorodých prvků - velebným zvukem akustických nástrojů a zvláště saxofonů Víta Kahleho počínaje, přes hardrockově rozeznělou elektrickou kytaru až po industriální nasamplované ruchy či zvuky přírody. Přívětivý harmonický potenciál je záměrně rušen, aby získal na dráždivosti; sóla se někdy vynořují z masy zvuku a pak v něm zase mizí. Jsou to samozřejmě způsoby už mnohokrát použité a ověřené, ovšem je tu jeden důležitější aspekt: hudba MBT není jen o způsobech, ale především o osobnostech, právě ty jsou nejpodstatnějšími prvky oné koláže.

Vyniká zde zpěvačka Andrea Landovská, jejíž potemnělý a přitom pronikavý hlas je v rámci tuzemské, s prominutím, popmusic zatím nedoceněný. Petr Linhart je hitmaker, mistr melodie a jeden z mála zdejších opravdových lyrických, spirituálně laděných textařů - používá krásná znělá slova a skládá je do jednoduchých ale výzamotvorných obrazů. Saxofonista Vít Kahle hraje s notnou dávkou mistrovství rozvážně jak nějaký Seveřan. A poslední z kvarteta, tentokrát převážně baskytarista, ale jinak též violoncellista a houslista, Antonín Bernard představuje na Rybě ryb spolehlivé ukotvení hudby MBT.

Právě roky nezměněné složení je možná příčinou té vší výjimečnosti, jaká je právem MBT přisuzována. Neřadí se k žádnému proudu, k žádnému žánru. Po čtyřech albech, z nichž každé bylo čímsi jiné, jsou sami sobě měřítkem. A to je to pravé umění.

Ivan Hartman - AlbumCity.cz






Tip týdne: MBT: Ryba ryb

MF DNES, 28.12.2000. Nová deska skupiny Majerovy brzdové tabulky nazvaná Ryba ryb se trochu odklonila od strunného keltského folku, jak jej známe třeba z alb Gabréta nebo Babí Jan. Avšak elektronika je tu použita velmi citlivě, takřka sametově, v podobě rytmických tepů, šumů nebo sférických zvuků. Písně zůstávají, jenom se zahalily do nyvých zvukových závojů a tím získaly ještě větší neuchopitelnost a prchavost. Ale není to samoúčelná zasněnost, do níž se zahaluje třeba irská popová princezna Enya, na to je hlas Andrey Landovské příliš živočišný.

Písně Petra Linharta, který hraje na kytary, mandolu nebo citeru a píše drtivou většinu repertoáru, vyvolávají spíše jakési krajinné obrazy. "A někde na Marsu červeným pískem jde víla," zpívá Landovská v písni Violetta. Skupina, posílená saxofonem Víta Kahleho a baskytarou Antonína Bernarda, podněcuje posluchačovu fantazii také hypnotickými figurami, které se zvolna valí Úsvitem. Varhany ve skladbě Eliška & vítr jsou zase majestátně tajemné. Přírodní motivy, staré legendy či magická znamení - to vše jako by skupina zbavila prachu a znovu vyzvedla na světlo, aniž by přitom zakopávala o klišé nebo se tvářila "stylově". Nikdo u nás takovou muziku nedělá.

Vladimír Vlasák